Pokračování rekapitulace 40denní bezodpadové výzvy s Czech Zero Waste – první část najdete tady.
11 Bezobalový obchod
Nejsme v Praze, takže nešlo ani tak o nejbližší, jako o jediný (pokud je mi známo): v Kateřinské ulici najdete fajn prodejnu Olomouc bez obalu. Mají velký výběr a jsou milí, ale seženete tady jenom potraviny (obiloviny, luštěniny, oleje, sušené ovoce, přísady na pečení a podobně). Oříšky a semínka seženete taky ve Světě plodů na Sokolské, kde dostanete slevu, pokud přijdete s vlastním obalem. Ocenila bych bezobalovou drogerii s větší nabídkou, než je gel na praní nebo saponát na nádobí, ale o žádné zdejší nevím.
12 Ne reklamním letákům
To jsme udělali už před delší dobou, letáky mi přijdou vhod leda na sušení promoklých bot nebo balení nádobí při stěhování. V bytovém domě se ovšem – stejně jako jinde – i tak kupí spousta nevyžádaných reklam ve společné bedýnce u schránek. A protože se vždycky najde někdo, kdo letáky chce, dát si cedulku na dům není možné.
13 Rozložitelný kartáček
Vyzkoušela jsem zatím dvě značky bambusových kartáčků a bohužel zatím žádný nedosahoval kvalit osvědčeného plastového Curaproxu: malá hlavička a jemné štětinky, které nevypadávají. Víte o nějaké opravdu srovnatelné alternativě? Pročetla jsem několik diskusí na internetu, ale žádný názor mě nepřesvědčil. Budu vděčná za osobní zkušenost. P.S. Hledám kartáčky i v dětské verzi.
14 Bioodpad
Jak už jsem psala v souvislosti s tříděním, v Olomouci existují hnědé kontejnery na organický odpad. Přemýšlela jsem o pořízení kompostéru na zahradu, pokud bychom se na tom shodli s ostatními obyvateli domu, ale trochu váhám, jestli mám chuť a energii pak neustále kontrolovat, jestli se tam hází jen to, co je ke kompostování vhodné. Ohledně domácího kompostéru jsem slyšela rozporuplné názory. Zatím jsem spíš proti, protože: 1) mám obavy ze zápachu, 2) naše zvídavé dítě se rádo hrabe v hlíně (a naneštěstí i v horších věcech), 3) vzniklou zeminu bych vlastně neměla k čemu využít, doma mám jen pár pokojovek. (Těm sypu aspoň lógr z kafe.)
15 Hrnek na kávu
Jednorázovým kelímkům se vyhýbám a všude s sebou nosím svůj starý dobrý KeepCup. V plastové verzi, protože si ho dítko občas vypůjčí na hraní a podobně jako skleněná lahev na pití by nejspíš dlouho nepřežil. Samozřejmě se mi ale občas stane, že ho zapomenu doma nebo jdu nalehko a nikam se mi nevejde. Odpustím si pak kafe, na které jsem se celou procházku těšila? Hmm… ne.
16 Mytí vlasů
Když nad tím tak přemýšlím, vlasy jsou z ekologického hlediska asi můj největší prohřešek. Používám chemickou barvu a umývám si je šampony z běžné drogerie. Kdykoli jsem totiž vyzkoušela něco jiného, změnily se v roští a já ztratila odvahu v alternativní péči o ně pokračovat. Mnozí v mém okolí pějí ódy na hennu, což s vlasy po ramena znamená spoustu patlání a času, který nemám. V tomhle případě tedy přiznávám totální propadák.
17 Bez plýtvání jídlem
Psala jsem o tom už v minulém článku, pro vyhazování jídla u nás od začátku společného bydlení platí jasné NE, v 99 % případech případů se mu totiž dá předejít. Zkrátka to neděláme. Tečka.
18 Třídění oblečení
Dostat za úkol uklízení? V mém případě předem jasný úspěch! Mám pocit, že šatstvo skoro nenakupuju, a přece se mi ve skříni pořád hromadí. Jen je trochu potíž s vyřazenými kusy, můj lehce excentrický pestrobarevný styl málokomu sedne, a tak většina věcí nekončí ve skříních kamarádek, nýbrž v kontejneru na textil. Pokud se nedonutím přešít je na něco jiného.
19 Upcyklace
Na šperky z vysloužilých počítačových součástek mě moc neužije, ale jinak mě přešívání, vyrábění i opravování baví. Vždycky záleží, jak poctivě k tomu člověk přistoupí a jak estetický bude konečný výsledek (na to si dost potrpím, a proto mi zdánlivě rychlá záležitost často zabere spoustu hodin). Co se týče upcyklace na té nejvyšší úrovni, mým nedostižným idolem je výtvarník František Skála; jestli někdo dokáže vdechnout novou duši zcela bezvýznamným a zapomenutým krámům, tak on.
20 Látkový kapesník
Látkové šnuptychle, jak se u nás doma pěkně po sudetsku říká, slaví návrat, ale od nás nikdy neodešly. Stejně jako látkové dětské plenky mají svoje mouchy a jsou situace, kdy papírové kapesníky vítězí (sebeměkčí sepraný kapesník je pro nos odřený z několikadenní úporné rýmy utrpení). Nejvíc ovšem látkové kapesníky ocení ti, kdo soustavně zapomínají prohledávat kapsy před praním.
