Na čtení má člověk tolik času, kolik si ho udělá, což nakonec platí i o spoustě jiných věcí. Já jsem se zařekla, že ho nesmím šidit, jednak kvůli své práci a jednak proto, že mi zkrátka chybí. Kde jsou ty časy, kdy jsem dokázala během dvou dnů zhltnout tisícistránkový román? Teď si vážím každé stránky, zato „Modrý a žlutý vláček“ už znám nazpaměť. Už aby Olík dorostl aspoň do Hobita.
Březen byl pro mě letos jakýmsi posunutým Novým rokem. Energie a chuť ke změně, které jsem v lednu těžce postrádala, mě přiměly přečíst hned několik motivačních titulů, na klasickou beletrii se tenhle měsíc vůbec nedostalo. Když nad tím tak přemýšlím, i ti Mašínové jsou pro mě vlastně inspirující.
Dvakrát o bratrech Mašínech a jejich skupině
Jan Novák: Zatím dobrý
Ctirad Mašín – Josef Mašín – Milan Paumer: Cesta na severozápad
Bylo zajímavé konfrontovat románové zpracování příběhu Mašínovy rodiny s vlastními vzpomínkami členů známé odbojové skupiny. Román Zatím dobrý je skvěle napsaný, naprosto strhující a zároveň důkladně faktograficky podložený. Pro toho, kdo nechce jenom papouškovat zkratkovitá hodnocení z médií, ale zároveň nemá chuť prokousávat se suchými historickými studiemi, perfektní volba. V kontextu osudů a charakterů členů Mašínovy rodiny dává vše mnohem větší smysl a zároveň se člověk dozví řadu málo známých informací o statečnosti Zdeny Mašínové starší, maminky Ctirada a Josefa a manželky slavného válečného odbojáře pplk. Josefa Mašína, a její matky Emmy Novákové. Autobiografické zpracování je podle očekávání důkladné a zároveň vojensky stručné. Doprovází ho přehledový text Tomáše Bursíka o Mašínech a třetím odboji v Československu, bohatá obrazová příloha a faksimile původního strojopisu. Nakolik můžu soudit, Jan Novák byl ve svém vyprávění věrný faktům. Těším se na komiks, který podle jeho předlohy zpracoval můj oblíbený Jaromír 99.
Pořádek ve věcech i v sobě
Marie Kondo: Zázračný úklid a Žít s radostí
Jak už jsem psala v samostatném příspěvku, celosvětový bestseller téhle zarytě pozitivní Japonky se dokonale strefil do mé aktuální nálady a ročního období. Přínosná mi přišla hlavně první kniha, druhá „metodu KonMari“ už jen rozpracovává a zčásti relativizuje, takže ji osobně pokládám za poněkud nadbytečnou. Obklopovat se jen věcmi, které mi dělají radost, mám ale rozhodně v úmyslu a věřím, že důkladný jarní úklid mi to ulehčí.
Nebojte se pochlubit svou prací
Austin Kleon: Ukaž, co děláš
Starší titul téhož autora Kraď jako umělec mě kdysi nadchl a tenhle zrovna tak. Při procházení krátkých textů, které jdou rovnou k věci, a spousty doprovodných schémat a ilustrací si uvědomíte, jak moc člověku pomáhá diskutovat o tom, čím se zabývá. Sdílení nemusí sloužit jen k tomu, abyste na sociálních sítích vytvářeli obraz svého lepšího já, můžete z něj čerpat inspiraci a nové nápady. Pokud je vaší doménou tvůrčí práce a máte tak trochu zábrany se propagovat, tahle knížka vám pomůže se jich zbavit. Ke sledování vřele doporučuji i Kleonův blog.
Spokojenost po skandinávsku
Linnea Dunne: Lagom
Joanna Nylund: Sisu
Skandinávské země se pyšní vysokou kvalitou života a v poslední době je hodně v módě zjišťovat, jakže to vlastně dělají, že tam jsou lidé tak spokojení. Sisu je vnitřní síla, ze které čerpáme při překonávání překážek, a lagom je umění zachovávat rovnováhu v práci i volném čase. Není to jen snůška prázdných frází, navíc obě knížky mají pěknou grafiku a na rozdíl od jiných publikací o osobním rozvoji nemám potřebu se jich po přečtení zbavit, naopak – už se vidím, jak v nich listuji, až budu potřebovat dobít baterky. (Z podobného soudku je Hygge od Meika Wikinga, tu jsem si pořídila v zimě a od té doby mě povzbuzuje k domácí pohodě.)
Zklamaná očekávání
Michaela Chung: Introvertův rok
Ano, podlehla jsem reklamě na internetu a poprvé jsem si pořídila knížku, aniž bych si ji předem prolistovala v knihkupectví. Měl to být průvodce pro introverty s tvůrčí inspirací na každý den. Na rozdíl od výše jmenovaných sestává Introvertův rok v podstatě jenom z prázdných frází typu „osvoboďte svého Vnitřního umělce“ (jo, i s tím velkým písmenem) a celkově je tak děsivě špatně přeložený, až to bolí. Jen mě to utvrdilo v přesvědčení, že i mainstreamové tituly by měli překládat lidi, kteří to umí. Naštěstí nemusím objednávky litovat, zároveň jsem si objednala úžasný sedmiletý deník s kouzelnými ilustracemi Lény Brauner (jen ho tady zvlášť neuvádím, protože ten se nečte, nýbrž píše) a Komiksové dějiny sexuality, ale o těch až příště, na přečtení zatím čekají.
Znáte některou z mých knížek? Co na ni říkáte? A co jste v březnu četli vy?
