Reklama
 
Blog | Háta Kreisinger Komňacká

Jak (ne)popularizovat vědu

Letošní 54. ročník festivalu filmů o vědě Academia film Olomouc s tradičně bohatým doprovodným programem plným přednášek, výstav a hudebních vystoupení jako vždycky přilákal spoustu zájemců – včetně mě. Přes internet si vyřídíte akreditaci a pak už jen důležitě obcházíte městem a připadáte si hrozně cool, na krku plastovou kartičku s logem AFO a univerzity a v ruce graficky perfektně vypiplaný program (a přes rameno plátěnou tašku s logem AFO a na sobě tričko s logem AFO a placku s logem AFO a já nevím co ještě). To chceš.

Teď vážně, na AFO každoročně přijíždí spousta zajímavých hostů a můžete vidět opravdu podnětné snímky o všem možném od ekologie přes výzkum vesmíru po sociální problematiku. Já jsem tentokrát upřednostnila přednášky, možná z podvědomé touhy vrátit se na chvíli do studentských let. Něco vám k tomu povím.

Původně jsem měla v plánu shrnout své skvělé zážitky, ale ne zrovna vydařená poslední přednáška mě přivedla na myšlenku sepsat takový manuál pro řečníky. Mám totiž kolem sebe spoustu akademiků a věřím, že přednášky pro veřejnost jsou jedním z prostředků, jak bourat bariéry mezi lidmi, o kterých se poslední dobou tolik mluví; příležitostí ukázat, že i za zdmi výzkumných ústavů se děje něco smysluplného, a není to jenom hledání léků na rakovinu. Bohužel ne vždycky se tenhle záměr podaří naplnit.

Co tedy (ne)dělat, aby si posluchači odnesli z vašeho vystoupení maximum?

1 Udělejte si prezentaci

Powerpoint není berlička pro blbé. Je to pomůcka pro lidi, které zajímá, o čem mluvíte – jinak by na vaši přednášku nepřišli –, ale dost možná o tématu vašeho výzkumu slyší poprvé v životě. Vy o tom, čemu se věnují oni, taky nejspíš víte houby. Vytváření prezentace vám navíc pomůže utřídit si myšlenky a uvědomit si, co jste tím vším vlastně vůbec chtěli sdělit.

2 Hlídejte si čas

Na vědecké konferenci řečníte před sálem plným lidí ponořených do stejných bizarností, v jakých se dennodenně šťouráte sami. S přetahováním vymezeného času se vlastně počítá, obzvlášť pokud se vaše jméno kvůli titulům nevejde na jeden řádek. Průměrný člověk ale udrží pozornost tak hodinu, hodinu a půl. Pak buď usne, odejde, anebo to se zaťatými zuby vydrží, ale místo rozšířených obzorů bude opouštět sál jenom s úlevou, že už to skončilo. To přece nechcete.

3 Držte nit

Úvod, stať, závěr. Osnovy jsme na základce psali všichni, vzpomínáte? Není od věci si předem v hlavě sesumírovat, co vlastně chcete říct. Zní to banálně? Bohužel z vlastní zkušenosti nemám pocit, že by to všem přednášejícím bylo jasné. A ne, hodinový teoretický úvod není fajn. Nepodléhejte nutkání představit během pár desítek minut celý obor, kterým se lidé zabývají sto let, všechny jeho klíčové představitele a obskurní koncepty, o nichž se vedou líté polemiky v odborných časopisech.

4 Mluvte česky

Cizí slova jsou jako sůl: v přiměřeném množství usnadňují dorozumění, ale když se to s nimi přežene, dokážou posluchači váš projev pořádně znechutit. Lidé nepřišli obdivovat, jak dovedete šermovat s pětislabičnými termíny, na jejichž přesném významu se navíc možná neshodnou ani vaši kolegové z katedry. Přednášet laickým zájemcům o váš obor nutně znamená zjednodušovat a zobecňovat, což obnáší i používání slov, která byste do odborné studie nikdy nemohli napsat, protože byste nevypadali dost chytře.

5 Sledujte publikum

Opravdu dobré přednášky, o nichž posluchači přemýšlejí ještě druhý den u snídaně, nejsou jen suchopárný monolog, který si odříkáte a jdete spokojeně domů. (Ani na vteřinu jste neuvažovali o tom, že byste to celé jen přečetli z papíru, že ne?) Občas mrkněte na obecenstvo, zejména potom, co jste se pokusili o vtip nebo představili nějaké šokující zjištění. Jen sedí a koukají? Zírají do mobilů? Zívají? Nebo se naopak usmívají, přikyvují, píšou si poznámky? Nejhorší varovný signál je, pokud se lidé houfně zvedají a odcházejí pryč. V takovém případě to můžete zkusit zahrát do autu něčím jako „Jejda, to jsem se nechal(a) trochu unést, pojďme zpátky k věci“ (a opravdu se vrátit k věci!), třeba to aspoň pro ty zbylé vytrvalce ještě zachráníte.

A co vy? Chodíte na přednášky a komentovaná promítání? Usnuli jste někdy? Nebo utekli před koncem? Podělte se o svoje děsivé zážitky!

Reklama